schmetterlingenergy.com

Naše činnost vychází z hlavního poslání, které máme. Tím je identifikovat přicházející hrozby a obchodní příležitosti z dění na velkoobchodních energetických trzích a z evropské legislativy. Většinou čtu, čtu a čtu. Pak nad tím přemýšlíme, dáváme si dohromady celkový obrázek o vývoji hlavních driverů, poté modelujeme a zase čteme. Jsou to jednak reporty různých analytických firem ohledně toho, jak se podle jejich názoru bude vyvíjet cena hlavních energetických komodit – ropa, černé uhlí, zemní plyn. Modelování ceny elektřiny si děláme sami. Potom čteme návrhy evropské legislativy – třeba revize EU ETS, směrnice o obnovitelných zdrojích, směrnice o energetické účinnosti, cíle 2030. Pak čteme, co z toho vyplývá následně – třeba návrh národního klimaticko-energetického plánu. Čteme, co si myslí různé velké banky o tom, co dělají různé energetiky, poněvadž to pro nás může být zdrojem inspirace, co dál. Občas se nám podaří najít „diamant“ a říct si: Tady je obchodní příležitost. Anebo: Pozor, tady se objevuje nějaké další riziko, které na nás v té či oné formě dopadne – co s tím budeme dělat?

Patria.cz: Jaká rizika tedy řešíte v poslední době? „Vytěžili“ jste nějaká z toho kvanta dat, která získáváte? Jinými slovy, jaké otázky řešíte teď?

Nyní se hodně díváme na důsledky klimaticko-energetické politiky a na její konkrétní dopady. Samozřejmě to může být vždy příležitost i riziko, třeba záležitosti kolem energy efficiency. Zde jsme poměrně brzy zachytili, že může jít o hodně nákladný cíl. Tak, jak se vyvíjel, jsme se dostali už do fáze, kdy bude dražší energii ušetřit než ji vyrobit. To je absurdní. Nikoli vyrobit z existujících klasických,  ale z nových obnovitelných zdrojů.

Oblíbené heslo ´Nejlevnější energie je ta nevyrobená´ nemá absolutní platnost. Do určité úrovně úspor by platilo. Třeba státní energetická koncepce pracuje se zhruba 26 %, pokud bychom to převedli do evropských čísel. Tato míra úspor dává smysl. Původní evropský návrh byl 27 %, tehdy se na tom shodli premiéři, to dávalo ještě jakž takž smysl. Teď je finální rozhodnutí 32,5 % a tady to bude fakt drahé.

Toto jsme zachytili a v ČEZ vnitřně komunikovali, reprezentanti ČEZu to pak komunikovali i navenek. Nicméně cíl 32,5 % byl přijat. Naší odpovědí je svým způsobem dceřiná společnost ČEZ ESCO. Jestliže politické evropské rozhodnutí zní, že se mají dělat nejen smysluplné, ale i drahé energetické úspory, my jsme před tím varovali, ale jsme na to připravení.

Patria.cz: Mohl byste přiblížit Váš náhled na vývoj ceny elektřiny v letošním roce, případně v horizontu pěti let? Loni rostla hlavně díky cenám emisních povolenek. Jak myslíte, že se bude vyvíjet?

Loni na začátku roku byla cena elektřiny 37 EUR za MWh. Málo komu se, popravdě řečeno, zdálo možné, že na konci roku by mohla být 56. Nikoli, že by tento scénář nebyl úplně možný, ale ta šance nebyla moc veliká. Co se vlastně stalo, když na konci bylo 56 a na začátku 37?

Byl za tím jednak mírný nárůst cen uhlí, trochu více přidal růst ceny plynu, ale zdaleka nejvíc přispěl růst ceny povolenky CO2. To platilo až do posledního kvartálu, kdy se najednou ukázalo, že belgické jaderné elektrárny mají veliký problém. Spadly jim tam nějaké kusy betonu. Ekvivalent jejich státního úřadu pro jadernou bezpečnost jim většinu bloků odstavil. Tím pádem vznikly velké obavy, jak to bude, a objevila se prémie z nejistoty kolem provozování „jaderek“ v Belgii. Ceny to nakonec vytáhlo na 56 EUR, jak jsme viděli koncem roku.

Co z toho můžeme čekat pro letošní rok? Když se podíváme na letošní ceny, tak vidíme, že Engie, provozovatel zmíněných belgických „jaderek“, se s tím docela rozumně popasoval, proto ta prémie víceméně vyprchala. A cena povolenky? Ta může dělat úplně cokoliv…

Patria.cz: A pokud jde o ceny uhlí a plynu?

To je zajímavý příběh. Obecně vzato, obojí je hodně o Číně. Energetického černého uhlí běhá po světě řádově 1 000 milionů tun. Do Číny a jejím sousedům jde mnohem víc než 500 milionů tun. Do Evropy necelých 150. Je jasné, kdo je price setter a kdo price taker. Když Čína spíše zpomaluje a všichni, hlavně těžaři, byli připraveni na to, že Čína pojede standardním způsobem, tak uhlí může začít v Číně spíše zbývat. To se samozřejmě promítne do celého světa.

Co se týče zemního plynu, tam vidíte nárůst kapacity zkapalňovacích terminálů. A to velmi výrazný. Jak přibývá zkapalňovacích terminálů, tak se trh se zemním plynem chová stále víc jako trh s ropou. Je to komodita, která se vozí po celém světě, a ta cena se stává čím dál více univerzální s jednou světovou cenou. Jsou zde samozřejmě odchylky, tak jako na ropě – West Texas Intermediate je trochu jiný než Brent a trochu jiný než Ural. Cenová hladina ropy je ale rozhodně jedna.

S plynem to začíná být podobné. Dříve Evropa měla svoje separátní ceny, které byly nižší než na asijském trhu, který byl hodně zavřen v dlouhodobých smlouvách. To už ale pomíjí a asijský trh přechází na LNG.

Evropa, kam se dříve vozilo, co zbylo, dnes už musí soutěžit o asijské ceny. Tím mají ceny mezi Asií a Evropou postupně tendenci konvergovat. Tento trend běží několik let a určitě ještě řadu let poběží. Nakonec zřejmě vznikne jedna evropsko-asijská cena. Spojené státy asi budou vždy znatelně níž díky tomu, že mají domácí těžbu z břidličných ložisek.

Co tedy vidíme: bude hodně černého uhlí i hodně zemního plynu, což může vyvolávat tlaky spíše směrem na pokles.

Patria.cz: Počasí nicméně může hrát roli…

Když si vzpomeneme na loňský rok, tak to nejdříve vypadalo, že by to mohlo být podobně. Potom přišla hodně tuhá zima a evropské zásobníky na zemní plyn se následkem toho zcela mimořádně vyprázdnily. Plnění zásobníků na standardní úroveň trvalo až do listopadu. Proto šla cena zemního plynu loni už poměrně výrazně nahoru.

Co bude letos? Uvidíme. Zima zatím není moc mrazivá. Teprve její konec nám řekne, jestli trend bude spíš, že toho plynu zůstane v zásobnících hodně a bude zlevňovat, anebo ne.

Patria.cz: Takže to také ještě není možné říct ani pro tento rok?

Obecně má smysl mít vnitřně konzistentní scénáře možných dalších vývojů, ale nemá příliš smysl sázet na jednu kartu, že to bude tak nebo onak. To je asi jako s ropou. Tak jako se nedá předpovědět cena ropy, tak ani elektřiny. Všichni se o to snaží, ale málokdo si na to sází velký objem peněz. A měli bychom mít na paměti, že geopolitický vývoj může snadno převážit fundamentální drivery.

Patria.cz: Vraťme se k emisním povolenkám. Vývoj jejich ceny je podle Vás nepředpověditelný…

Situace s povolenkami je zvláštní tím, že jich je moc. Na trhu je zhruba roční přebytek povolenek. Jak přišla ekonomická krize a přísun povolenek byl dán bez ohledu na to, jak se vyvíjí ekonomika, tak najednou byla spotřeba povolenek nižší. Průmysl méně produkoval. Z těchto krizových let se nakupil přebytek zhruba ve výši roční spotřeby. I když přichází Market Stability Reserve (tržní stabilizační rezerva, pozn. red.), tak bude tento přebytek odčerpávat postupně a pomalu. Snad ho odčerpá až někdy v letech 2028 nebo 2029. Pak jich skutečně bude málo. Tak to je jeden možný pohled na povolenkový business.

Druhý je poměrně drsný pro povolenky. Jak byly nastaveny, schváleny a přijaty klimaticko-energetické cíle do roku 2030, máme požadavek mít spoustu obnovitelných zdrojů, máme požadavek mít obrovské energetické úspory. To všechno vede k nižší výrobě z fosilních elektráren. Když si to spočtete, tak ty dva vysoké cíle pokryjí všechny emisní úspory, co je zapotřebí udělat v EU ETS (Evropský systém emisního obchodování, pozn. red.). My už nemusíme hnout prstem a stejně se to splní.

Je záhadou, proč je cena povolenky tak vysoko. Odpověď je složitá v tom, že kumulovaný přebytek, zmíněný zhruba roční objem spotřeby, drží jednak ti, co to budou potřebovat, třeba energetiky. Ty si nakoupily zásoby povolenek do budoucna, dělají standardní hedging. Část přebytku drží i průmysl, který to dostává zdarma. Mohl by prodávat, ale když vidí, jak rychle ceny vyběhly, tak se vyděsil, a vlastně to moc prodávat nechce. A pak tu mají nějaký díl spekulanti. Ti to samozřejmě koupili proto, aby prodali dráž. Fundamentálně je povolenek hodně, a bude jich hodně. Ale tím, že ti, co je drží, nemají důvod prodávat, tak je cena nahoře. A může být libovolně ještě výš.

Patria.cz: Prodává někdo?

Prodávají, jenom cena je, dejme tomu, 22 EUR, 25 EUR za tunu. A ještě jedna věc k povolenkám. Řada zemí zejména v západní Evropě se rozhodla zavřít své uhelné elektrárny. Naposledy Německo – to bylo veliké. Ale není samo. Už i další velké země: Británie v roce 2025 chce být bez uhlí, Itálie totéž. Francie, ta má maličko, ale přeci jen v roce 2021. Nizozemí zavírá, do roku 2030 chce být bez uhlí. Rakousko do roku 2025. To všechno zase šetří povolenky, aniž by se stalo cokoliv se systémem EU ETS. Takže to všechno může vést k tomu, že povolenek nakonec bude moc a ta cena zase spadne.

V roce 2021 bude opět revize Market Stability Reserve. Může se stát, že ve jménu dlouhodobé dekarbonizace do roku 2050 bude v tom roce 2021 přijata nějaká hodně přísná reforma. V takovém případě cena klidně může vyskočit na úroveň, se kterou Evropská komise počítá, což je do roku 2030 řádově 40 euro na megawatthodinu.

Další z materiálů jsou scénáře do roku 2050, co připravila Evropská komise k diskusi. Ta proběhne v roce 2019 v květnu v Sibiu v Rumunsku. Scénáře říkají, jak asi tak můžeme dosáhnout na slibovanou dekarbonizaci dle Pařížské úmluvy do roku 2050. Má to být 80 % úspor emisí anebo víc procent? Evropská komise přichází s různými návrhy, co by se dalo dělat. Vedle toho říká: Abychom dosáhli na takto vysoký stupeň dekarbonizace, potřebujeme cenu povolenky na úrovni 250 až 350 EUR za tunu. To už samozřejmě nemá co dělat s energetikou. To je proto, aby se vyplatilo dekarbonizovat oblast výroby železa, oceli a cementu. Pokud si představíme, že by to běželo postupně a cena postupně narůstala na tuto úroveň v roce 2050, tak by o 10 let dříve žádná uhelná elektrárna neměla šanci přežít.

Patria.cz: Již dříve jste uváděl, že při stropu 20 až 25 EUR za tunu se vyplatí přesouvat výrobu z černouhelných elektráren do paroplynových elektráren. Neuvažuje ČEZ o posílení tohoto zdroje energie?

My máme v současné době paroplynovou elektrárnu v Počeradech a černouhelnou elektrárnu v Dětmarovicích. Kolegové na dispečinku každou hodinu uvažují, kde je levnější vyrábět. Když je cena CO₂ vysoko, tak se vyrábí víc v paroplynu. V případě, že je cena CO₂ nízko, tak se vyrábí v uhelných zdrojích. To dělají všechny evropské energetiky. Je to ostatně jeden ze smyslů EU ETS, aby docházelo k tomuto switchingu z uhlí do plynové výroby.

Patria.cz: Dokázal byste porovnat výnosnost paroplynových elektráren s jádrem? Případně výnosnost jádra s jinými alternativami?

Když už máte Dukovany a Temelín, tak je super provozovat je co nejdéle. To je určitě správný trend. Když už elektrárna jednou stojí a vy ji provozujete, tak jaderné elektrárny jsou opravdu bezvadné. Otázka výstavbová je úplně jiná, protože ta investice je neskutečně obrovská.

Patria.cz: Jakým směrem se domníváte, že se bude vyvíjet energetickýprůmysl v Evropě?

To bude záviset… Různé státy to budou po Evropě řešit různě s ohledem na své ambice. Pro Česko zcela určitě je rozhodující situace v Německu. Nakonec, ať se ve Francii nebo Španělsku stane cokoliv, nás bude ovlivňovat díky dobrému propojení situace v Německu.

Patria.cz: A v Německu pozorujete co?

V Německu vidíme několik trendů. V roce 2022 zavřou zbylé jaderné elektrárny. V roce 2022 zavřou další černouhelné a hnědouhelné elektrárny, takže jim tam zůstane zhruba 15 000 MW černouhelných, 15 000 MW hnědouhelných. A budou pokračovat: V roce 2030 mají další milník. Chtějí nechat 9 000 MW hnědouhelných a 8 000 MW černouhelných, do roku 2038 chtějí zavřít všechno uhlí. To je zajímavé z řady důvodů.

První je ten, že Německo si to může ekonomicky, ale i energeticky dovolit. Němci mají v současné době pramálo využité paroplynové a plynové zdroje. Ty využívají asi na 15 %, takže když je začnou využívat na plné pecky, tak energeticky to kolem roku 2022 zvládnou, ale s hodně odřenýma ušima.

Podle toho, jaký vypadá plán výstavby obnovitelných zdrojů, tak Německo pokryje v zásadě celou svoji bilanci. Bude nicméně potřebovat pokrýt špičky. Němci jsou nejlepší technici v Evropě a přesně chápou, co musí udělat. Prosazují čtyři trendy. Jednak budování přeshraničních sítí a posilování přeshraničního propojení, aby mohli čerpat od sousedů, případně exportovat přebytky. Chtějí maximálně využít flexibilitu zbývajících elektáren. Díky velkým cenovým rozdílům mezi jednotlivými hodinami očekávají výraznou reakci poptávky a uplatnění demand side management (řízení spotřeby energie, poznd. red.). A poslední – a největší trend je ukládání energie. Běží obrovská spousta grantů a můžu říci, že německý technologický klastr byl historicky schopný generovat technická řešení. Dnes nikdo neví, jaký způsob ukládání energie se prosadí. Ale pracují na tom intenzivně.

Patria.cz: Co všechno v Německu zkoumají?

Vše od power-to-gas, power-to-liquid, velkokapacitní Li-Ion storage, průtočné baterie, kde se elektrolyt skladuje v separátních nádržích, až třeba po ohřev hornin a od nich pak ohřev vody, přeměna na páru a její využití v klasické parní turbíně. Němci vědí, že na to mají čas zhruba do roku 2030. Buď do té doby přijdou s rozumným řešením, ne extrémně drahým, a „Energiewende“ zvítězí, anebo se „Energiewende“ zastaví, kdyby technické řešení nepřinesli. Nicméně zdá se, že Němci jsou technici opravdu dobří a chápou, co potřebují udělat.

Nejslibnější technologie, od které asi hodně čekají, je podle všeho power-to-gas, kdy by mělo docházet k výrobě vodíku nebo spíše jiného plynu – metanu – a jeho vtláčení do trubek. A následně využívání. Ta technologie je dneska technicky zvládnutá, není to už žádné sci-fi. I my tu máme své želízko v ohni – naši německou dceru Sunfire, která je v tomhle oboru špičkou.

Pak je tu ještě jeden aspekt, velmi zajímavý. Německo se v roce 2038 zcela vzdá toho, co nazýváme baseloadový zdroj. To bude nabíhat postupně. Jak bude v Německu přibývat kapacity obnovitelných zdrojů, tak už v roce 2030 bude asi 1 000 hodin ročně z těch 8 760 pokrývat OZE veškerou spotřebu elektřiny. 1 000 hodin je dost. To znamená, že všechny jejich baseloadové zdroje, které budou mít, v těch hodinách nebudou moci jet. Budou je muset po 1 000 hodin ročně vypnout. To rokem 2030 nekončí, to bude narůstat dál. Významné je, že vzhledem k našemu dobrému propojení s Německem to budeme pociťovat i v České republice.

Patria.cz: Jak byste tu ozvěnu charakterizoval?

Přeshraniční propojení do Německa je řádově 2 000 MW, mezi Německem a Rakouskem jsou další propojení. Charakterizoval bych ji tak, že se nám tu bude objevovat, dejme tomu, 1 000 hodin ročně elektřina, která bude v těch 1 000 hodinách za pakatel. Nebo možná za záporné ceny. Žádná radost pro tradiční zdroje.

Patria.cz: Pro rozšíření jakého zdroje energie je dneska v Česku největší prostor?

Tady je otázka prostoru ekonomického a politického. To jsou dvě odlišné kategorie. Vidíme, že z důvodů energetické bezpečnosti by si velká část obyvatel přála mít nový jaderný zdroj a pro energetickou bezpečnost, nezávislost to dává smysl. Byť ekonomicky je to drahé řešení.

Co se týče toho, jaký zdroj je ekonomicky nejvýhodnější, tak za posledních 10 let došlo k úplně neuvěřitelnému technickému pokroku. Fotovoltaika byla absolutně nejdražší z toho, co jsme v roce 2008 mohli mít. A dneska je nejlevnější zdroj právě fotovoltaika.

Patria.cz: Podle odhadů dosáhne instalovaný výkon rezidentů v USA ze střešních fotovoltaiky příští rok zhruba 20 GW. To by odpovídalo výkonu zhruba 20 běžných jaderných reaktorů, nebo 40 těch, které jedou v Dukovanech…

To je kapacita. Důležitá je ale výroba. Amerika je jižněji, a tak využití je o něco vyšší než u nás.. V českých podmínkách bychom měli počítat, že 1 000 MW fotovoltaiky ročně vyrobí zhruba 1 TWh.

Patria.cz: Dorazí tento trend ve větší míře i do Čech? Jsou tu na to podmínky?

Slunce svítí i tady. Zhruba 800 až 1 000 hodin v přepočtu na peakový výkon se dá počítat. Určitě to je něco, co má smysl. Když se podíváme na Německo, tak výsledky aukcí na fotovoltaiku jsou v případě veliké fotovoltaiky pod 50 EUR za MWh. Když se podíváme na tarify, které mají pro instalace na domech, tak tam je cena takřka znatelně vyšší, 80-110 euro za MWh podle velikosti zdroje. Je tedy zapotřebí rozlišovat tyto dva způsoby využití fotovoltaiky. Co je na střechách, má smysl, pokud dokážete mít spotřebu v místě. Třeba obchodní střediska, kde se svítí 24 hodin denně, běží tam mrazáky.

V případě, že by to mělo být více, pak lze uvažovat o těch velkých fotovoltaikách např. na nějakých brownfieldech nebo bývalých výsypkách u dolů. Tyto půdy jsou už zničené nebo geologicky ne stabilní a má smysl uvažovat tam o výstavbě fotovoltaik, protože to je nejlevnější elektřina, kterou můžeme mít.

Patria.cz: Co si myslíte o umisťování solárních panelů na povrch dálnic?

To se zkoušelo ve Francii. Zdá se, že se to moc neprosadilo. Ale panely zlevňují. Pokud jsou na střechách, tak je dáváme pod ideálním úhlem ke slunci. Ale kdyby byly opravdu hodně laciné, tak je můžeme začít dávat na fasády. Pak už nevadí, že to nemá ten nejlepší možný výnos, protože když je to laciné, tak to dáme i svisle. Sice to bude vyrábět méně, ale pořád dobře. Tím se ty plochy mohou hodně znásobit. Proto ta základní úvaha, že na střechách může být suma sumárum osm, deset tisíc MW, tak by těmito plochami mohla obrovsky narůst. Určitě chceme být u toho.